Tartas Dobřany - výsledky

Čestné uznání:
Souboru ZUŠ Planá za citlivé uchopení a poutavé ztvárnění závažného tématu.
Souboru Divadlo v KoŠi za divadelní zpracování netradiční látky.
Souboru Sedum divů světa za svěží vkusnou a energií nabitou autorskou výpověď.
Michalu Stonovi a souboru za dramaturgii a režii inscenace Léčba neklidem.
Františku Kaskovi a souboru za dramaturgii a režii inscenace Je mi čtrnáct.
Souboru Hyjta za ucelený divadelní tvar a přirozený projev dětí.

Doporučení do širšího výběru:
Souboru PECKY s inscenací Sísa Kyselá.

Přímý postup:
Souboru BUDDETO! s inscenací Léčba neklidem.

TARTAS - DOBŘANY 2011 - Léčba neklidem

Léčba neklidem v provedení plzeňského souboru SZUŠ Trnka a pod vedením Michala Stona byla nominována k přímému postupu na celostátní přehlídku. Osu inscenace tvoří děj z prostředí školy, kde se setkávají žáci a učitelé se spisovatelem Sakim. Osa má svůj vývoj i závěr a zároveň odděluje jednotlivé hrané povídky. Jeden z učitelů je postavou z další Sakiho povídky a pod jeho vlivem se děj ve škole vyvíjí v souladu s literárním východiskem = dění ve škole by mělo tvořit jasnou paralelu s vyzněním divadelně zpracovaných povídek. Snaha inscenátorů o toto propojení je patrná. (Je to vlastně „Saki navlečený na Sakim“). Složitá kompozice inscenace je tematicky propojena.

Na hraně v Plasích

8. – 11.dubna se v Plasích na severním Plzeňsku uskutečnila přehlídka Na hraně, z níž jsou soubory doporučovány na Šrámkův Písek a Mladou scénu. Přehlídka má nekonvenčního ducha, odpovídajícího experimentálním inscenacím mladých souborů . Tento duch je ovšem do značné míry dán i občanským sdružením Johan, které přehlídku nejen pořádá, ale osobním angažmá svých členů také spoluvytváří. Vzniká tak mimořádně přátelská nekonkurenční atmosféra, při níž je patrno, že v západních Čechách je několik místních „škol“ s osobitými poetikami, výrazem i smyslem pro humor, které se lety rozvíjejí, eventuálně všelijak spojují ke společným projektům a tak vytvářejí uměleckou alternativu profesionální divadelní scéně.

Tartasící porota

Veronika Rodriguezová - Zuzana Jirsová - Jakub Doubrava

Tartas Dobřany - průběžně aktualizovaná fotogalerie

Fotografie k jednotlivým představením:

Komediant boží
Kluci. Kluci? Kluci!
Hanin kufřík
Kocomour
FIKMIK
Obyčejný den
V tom znamení zvítězíš
O Patrikovi
Kolovrat
Léčba neklidem
Je mi čtrnáct
Vánek dějin aneb příběh chudého studenta
Sísa Kyselá

Kompletní fotogalerie (včetně dílniček, přestávek a dalších momentek):

Tartas Dobřany - pátek 15. 4. 2011

Dobřanské Tartasení bylo již tradičně zahájeno částečně omaskovaným středověkým průvodem od základní školy až na náměstí. Následoval středověký rytířský souboj a poté se celý průvod přesunul před kostel, kde dvojčlenně obsazený soubor Tyan provedl inspirativní představení Komediant boží. O nečekanou kulisu se postaral nejen drobný chladivý deštík, ale také místní městský rozhlas, který poněkud nevlídně promlouval zhůry ke sv. Františkovi z Assisi.

V 19:00 Roman Černík ve spolupráci s dobřanským místostarostou Martinem Sobotkou (taktéž principálem místního ochotnického spolku) přehlídku dětského divadla. Po informacích k přehlídce, představení porotců (Zuzana Jirsova, Veronika Rodriguezová, Jakub Doubrava) a dalších neméně důležitých instrukcích následovalo první soutěžní představení.
Soubor Osmý div uvedl poněkud rozpustilé, smích sklízející, na vždy aktuální téma reagující představení Kluci. Kluci? Kluci! Následovalo působivé tématické zvážnění přehlídky inscenací Hanin kufřík a blok představení uzavřel Kocomour se svou nově nabytou, naprosto nevítanou schopností mluvit lidskou řečí.
Studenti Ateliéru dramatické výchovy PF ZČU poté představili své dramatické dílničky a po návalu u pódia proud diváků pomalu odtekl z Káčka do přilehlých tělocvičen, škol a hotelů.

Na hraně - Plasy 011: Výsledky

Čestná uznání:

Čestné uznání plaského kláštera za ašský triptych
Čestné uznání souboru Nu jo za ztvárnění textu tancem


Doporučení k postupu na Mladou scénu:
Zamordování hraběte Schwarbrechta Škytafky – Gymnázim a SOŠ Aš

Doporučení k postupu na Šrámkův Písek:

Vězeňský triptych
1000 metrů nad Římem – Max Weber a Albert Kamil Plzeň
Pozdravuj všechny doma... - Studio Divadla Dagmar
Dům Bernardy A. - Evrybáby a hosté

Doporučení k postupu na Wolkerův Prostějov:
Jézuskonte Marjapano – Nu jo Plzeň

Divadlo v Boudě Plzeň - Zlatovláska

Bouda si vybrala text Josefa Kainara a v publiku velmi poučeném to zavřelo: byli tací, co výběr marionet k tomuto textu považovali za nevhodný. Jiní vzpomínali na další mnohá zpracování Kainarova textu. Je to výsostně poetický, v pohádkovém příběhu vlastně i výsostně logický text. Jiřík přelije víno, protože okusil zázračného hada-rybu a rozumí tedy řeči zvířat. Zlý král, jehož království jeho zlobou zmrtvělo a ztichlo, ho vyšle za lovem Zlatovlásky. Jiřík cestou díky babičce získá chléb, víno a zlaťák, ale „vyplýtvá“ dary na záchranu ohrožené zvěře. Díky jejich pomoci splní nesplnitelné úkoly a získá lásku Zlatovlásky. A ta nakonec díky mrtvé a živé vodě dokáže zákeřně popravenému Jiříkovi a psíčkovi vrátit celistvost těla i života. Králi nikoli. A tak se novým králem v kdysi smutném království stává Jiřík po boku se Zlatovláskou.

Tyan Dýšina, Ves Touškov: „Komediant boží“

Dva herci rozdílného temperamentu a naturelu se rozhodli vyprávět příběh Františka s Assisi. Před i po prozření. Vycházejí volně, leč hojně z textu Daria Fo. Přijíždějí jako komedianti, kteří postaví z dřevěné káry scénu a začnou hrát. Jak František pomáhal strhávat křesťanské zvonice, až jednou sám vlétl do zvonu a pak se změnil, všem se zdálo, že se zbláznil. A po lítých bojích i mejdanech náhle měl chuť opravovat chrámy Páně a pak i církev. A ta neměla zprvu pochopení pro jeho chuť k chudobě a objímání malomocných a lásce ke zvířatům, třeba i vlkům, ale pak, se stoupající Františkovou popularitou, začala být nakloněna k lecčemu, třeba i uznat jeho asketický řád. Tam příběh končí. Zatím.Aktéři se snaží vyprávět příběh svatého lehce jarmareční metodou, přitom ale hlouběji pracují s vnitřním světem hlavní postavy, i s dobou Františka z Assisi a s tím, jak na něj pohlížel tehdejší svět. Příběh člověka, který se z dostatku až přebytku a arogance obrací k přijetí askeze, k pokoře a ke službě všemu živému, k lásce ke všemu. Inscenace je rozpracovaná, v pokročilé fázi, ale inscenátoři zatím teprve kráčí tvorbou k tématu, ještě nemají za sebou závěrečný boj.

Flajšplyš Praha: Kdo chodí na gotthaj

Autorské divadlo studentů různých VŠ a různých divadelních a hudebních zkušeností se rozhodlo popasovat s tématem touhy po věčném mládí.Hned na začátku představení se jeden po druhém představují a říkají, po čem touží. A pak prostřednictvím předmětů, často hraček, ale i autorských loutek, rozehrávají v trochu jiné rovině starý příběh o splněných přáních, hlavně o přání věčného mládí a nakonec o uvěznění smrti a co z toho vzejde, v jejich pojetí až nerovnováha vesmíru. Proto v závěru smrt pouštějí z klece a ta brutálně za pomoci nože a kečupu uřízne ústřední panence hlavu. A ukazuje se, že věčně mladé umějí být asi jen hvězdy show bussinesu, jmenovitě Karel Gott.

Plasy - kompletní fotogalerie

Program přehlídky "Na hraně - Plasy 011"

Tanec s Avidanem

Tanec Vladimira Benderskeho a Davida Avidana zhmotněného slovem. David Avidan (1934-1995) jeden z nejslavnějších izraelských básníků, dodnes náležející avantgardě a Vladimír Benderski osudově ovlivněný setkáním s Avidanovými básněmi nebo spíše se samotným Avidanem skrze jeho básně. Vladimír přednáší jeho básně zřejmě už více let, ale tentokrát vytvořil v režii Jana Hniličky z Avidanových textů celé a ucelené představení. 

Pimprlení - výsledky

Nominace na Loutkářskou Chrudim:
Flajšplyš - Kdo chodí na gotthaj
Tyan - Komediant boží

Postup do širšího výběru:
Divadlo Bouda - Zlatovláska

Čestné uznání:
Flajšplyš -  Kdo chodí na gotthaj - za třeskuté řešení, posléze vyřešení, problému věčného mládí drsnou smrtí za doprovodu nápadité muziky
Tyan - Komediant boží - za moudré ztvárnění příběhu Františka z Assisi s krásnými loutkami i bez nich
Habakuk - Paleček - za úsměvný činoherní krok mezi české loutkáře
Divadlo Bouda - Zlatovláska - za bravurní komunikaci s dřevěnými přáteli
Divadýlko Kuba - Mňam pohádky - za nejvtipnější gastronomickou osvětu na světě a stříbrnou lišku

Pimprlení - kompletní přehlídková fotogalerie

Placky Pimprlení

Stejně jako na klatovské Poezii na rynku i během Pimprlení jsou k dispozici placky přehlídky, a to ve verzi do žluta a do fialova. Autorem návrhu je Hanka Stonová Prančlová, za jejich operativní výrobu patří dík Josefu Váňovi a Pavle Černochové.

Čas G Evrybáby

"Na co ještě čekáme? To je ono? Ne, to bylo ono! Bylo? Bude! Přijde."

Scénická koláž souboru Evrybáby je vlastně poměrně složitou kompozicí, která pracuje s mnoha dramatickými zdroji ze zcela různých dob a kontextů. Polovina textu scénické koláže sestává z dialogu Vladimíra a Estragona z Beckettova Čekání na Godota, ten je prostřídán se vstupy dalších šesti dramatických postav (zmiňme za všechny Ninu z Čechovova Racka nebo Tonku Šibenici). Jde o šest postav ženských a své ženství, jak jinak, bytostně prožívajících. Dilog Vladimíra a Estragona většinu času probíhá mezi všemi šesti představitelkami, Vladimír a Estragon tu nejsou ztělesněni, proud jejich hovoru probíhá skrze ženy na jevišti, přičemž se v nich jaksi rozplývá a probíhá neustále přes šest hlasů. Ve druhé části, která sestává z textů ostatních dramatických postav, není tak docela kladen důraz na to, o kterou postavu se jedná, nejde tu o nějaké intelektuální citování, herečky spíše rozvíjejí a konkretizují možnosti své jevištní existence, která je do velké míry osobní, místy by bylo možné domnívat se, že se jedná spíše o autorské texty, které vyplynuly z procesu zkoušení.

Čekání na Dona Luciána - Na poslední chvíli Ostrov

Režie: Lucie Veličková; Hráli: Jan Pavelka, Tomáš Martinek, Jindřich Navrátil

Druhou (v pořadí první) inscenací, pracující s odkazem Samuela Becketta Čekání na Godota bylo Čekání na Dona Luciána souboru Na poslední chvíli při Základní umělecké škole Ostrov, který vede Lucie Veličková. Čekání na dona Luciána není postmoderní scénickou koláží, jako tomu bylo v případě inscenace Čas G souboru Evrybáby, Čekání na Dona Luciána je pravou parafrází na Beckettovu hru.