Po deváté uspořádal Johan o.s. ve spolupráci s SDS Klatovy regionální kolo Wolkerova Prostějova pro kraje Plzeňský a Karlovarský. Tento ročník byl v mnohém neoddiskutovatelně jedinečný. Oproti posledním dvěma předcházejícím narostl počet recitátorů i divadel. To poukazuje na inspirativní vedení přehlídky. Celé tři dny však měly význam hlavně kvalitativní. Ano, úroveň přehlídky se díky dobrému vedení stále zvyšuje. Recitátoři působili autentičtěji, s vlastním pevným rozhodnutím co do výběru textů, jejich invence pak byla zdravá a čistá. To jest opak invence vyšinuté, té která textům neslouží.
Celý dramaturgický průběh, řazení jednotlivých představení, a to i nesoutěžních (cituji program k představení- studentky divadelního oboru Třetího věku z Loun- Modrý z nebe byste nechtěli, byl vystavěn s jasným záměrem konfrontovat mužský a ženský svět. Jako další téma bylo možné vypozorovat téma vězení, ať už vnitřní, tvořené nadvládou jedné osoby, ale také přičiněním, skutky každého jedince, jednáním sebe sama (Dům Bernardy A.- Evrybáby) či zcela reálné, způsobené celým jedním režimem ale znovu i konkrétními jedinci (Pozdravuj všechny doma...Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary nebo Tango s Avidanem- Divadlo Dagmar, hraje Vladimír Benderski).
Jasnou manipulaci, čekání na neuskutečnitelné, touhu po něčem jiném, než co nás obklopuje a čím chceme být naplněni, vzájemné míjení a neporozumění si pak opět gendrově korektně (každý ze souborů pracoval tak, aby si kladl a rozkryl otázky týkající se právě jeho gendru, a to jak humorně- čurání, problémy se svým pohlavím, tak do hloubi, vážněji se zamýšlel nad výhodami a úskalími bytí ženou, mužem) naplnila představení Čekání na Dona Luciana- chlapecký soubor Na poslední chvíli a zrcadlově dámská jízda Čas G souboru Evrybáby.
Vše bylo povýšeno a dovršeno již tradiční stěžejní soutěží o putovní cenu Schránku Jiřího Wolkera, která odrážela v malém celý průběh přehlídky, vystřídali se modelově všichni účastníci. Jde o kratičké zčásti improvizované zčásti připravené výstupy na dané téma, přičemž soubory vzniknou jen pro tento jeden výstup napříč soubory i jedinci přehlídky.
Výsledkem (kromě výstupů samých) bylo devět básní s pevným dopředu daným metrem (4 sloky po 4, 4, 3 a 2 verších) reflektujících téma letošní soutěže o putovní schránu -totiž údajnou návštěvu skautského oddílu, s kterým Jiří Wolker (opět údajně) vystoupal na místní Bílou věž.
Nejsilnější dojem je však ukryt někde za tímto vším, stále ještě hmatatelným. Je to vytvoření metadivadelního projektu, záměr skrytě vést všechny zúčastněné k vytvoření rozsáhlé neviditelné pevné sítě, jakéhosi podhoubí nacucaného vzájemným souzněním, porozuměním a možnou spoluprací. Tato srdeční krajina ukryta "v podzemí"- undergroundu karlovarského a plzeňského regionu stále sílí, ale nese už i zcela hmatatelné a kvalitní plody. Do dalšího roku se jistě opět o pár "poetických kilometrů" rozšíří, neboť je s jistotou živá.
Text: Jakub Doubrava, Jana Machalíková
Foto: Jan Pirgl
