Scénická kompozice na téma komunistických koncentračních táborů
Představení Pozdravuj všechny doma… není jen výpovědí o krutosti komunistických pracovních lágrů a o zrůdnosti režimu ( „Myslíte-li na komunistickou revoluci, myslete hned na to, co přijde po ní.“ Fráňa Šrámek 1925 – vyjmuto z programu )…., ale je především výpovědí o křehké a jemné mužské duši. Na podkladu takto hrůzného tématu vystupuje (byť drsně) očištěná, prostá a pravdivá. Na scéně se pod režijním vedením Hany Frankové a Jana Hniličky setkává osmnáct mužů. Různě starých, malých ,velkých, hubených nebo tlustých, vlasatých či brýlatých…. Osmnáct mužských těl a osmnáct mužských duší.
Krajina mužských těl a duší. Je to skutečně čistá esence mužské energie, která pluje jevištěm, tančí, stává se obrazem…promlouvajíce skoro beze slov…..a o to více a hlouběji.
V současném světě ( kde jsme si vytvořili vězení mnohem záludnější neboť je „jakoby“ usměvavé, navoněné, vlastně neviditelné, tak nějak tekuté…vězení na svobodě) MUŽE jen tak nepotkáte. A budete-li ho hledat, vydáváte se na cestu (ať jste žena nebo muž) rozhodně dobrodružnou.
Co dodat?! Děkuji všem osmnácti mužům, kteří se odvážili odkrýt své krásné a křehké duše a říci nám to nahlas i když skoro beze slov. Myslím si, že představení obstojí i na zahraničních pódiích.
Mirela Tůmová
foto: Jan Pirgl
