Název přehlídky: Pimprlení
Místo: Divadlo V Boudě, Plzeň
Termín: 6. – 7. 4. 2013
Fotogalerie: http://janpirgl.zenfolio.com/f502185790
Podrobnosti v dalším textu
Nominace na postup: Rámus Plzeň s představením Vid, Alenko?!
Nebát se není
nebát se tmy
Nebát se je
bát se jí
a přesto do ní
vstoupit
řekl dědeček
a bál se
že mu nebudu
rozumět.
(Jan Kašpar: STRACH)
Divadelní spolek Rámus má svůj zcela charakteristický “rukopis“, podle kterého jejich představení vždy poznáme. Snoubí se v něm obyčejnost, hloubka a humor.
Tak je tomu i v novém představení Viď, Alenko?! Alenka je v páté třídě a příští rok by měla jít na gymnázium. Je to však skutečně její přání anebo maminčino? Alenka raději uniká do světa své fantazie… A tak do představení vstupuje druhý příběh (inspirovaný knihou Alenka v říši divů). 
Holčička se ocitá v “druhém“ světě. Putuje za svými kamarády, zajatými krutou královnou…. Alenka sice uniká ze světa reality, ale neuniká před sebou a svým strachem. Bude se muset rozhodnout co udělá…. Bude mít dost odvahy zachránit své kamarády? Jak to dopadne ve světě Alenčiny fantazie? A jak to dopadne ve skutečnosti? Můžou nás příběhy posílit? Můžou nás proměnit?
Herci z “Rámusu“ pracují s jednoduchostí a obyčejností a to jak v hereckém vyjádření, tak v dalších složkách představení. Nevytváří specielní scénu, kostýmy či loutky, světelné efekty. V hereckém projevu dokážou být expresivní, ale přesto se na jevišti pohybují obyčejně, nenuceně, sami za sebe. Právě to že herci i věci na scéně jsou jen takové jaké jsou, umocňuje ve spojení s humorem a vtipem hloubku představení. Příběh 
Alenky je vyprávěn předměty i surovinami většinou z prostředí kuchyňského. Na jevišti je jich mnoho. Také herci jsou během celého představení stále na scéně… soustředění a napojení na společnou hru. Předměty se proměňují v bytosti – postavy a posléze zase mizí v množství věcí jednoduše rozložených na jevišti. Před očima diváka vznikají, dějí se a mizí obrazy, zvuky, ruchy, prosté a známé nápěvy, cibule, rajčata, jitrnice.
Vzhledem k tomu, že je toto představení zcela čerstvé (suroviny také) a bude potřeba ještě zapracovat na propojení jednotlivých obrazů, prolínání světů reality a fantazie, dá se předpokládat, že dozraje.
Hlavním kladem inscenace je zajisté její sdílnost a aktuálnost. Humor i hloubka. Diváka si získá…
Doporučení k postupu: Divadelní sekce stolní společnosti MHA s představením "Král syrakuský aneb smutek zhrzených nudlí"
Původně mělo jít “pouze“ o scénické čtení pro dernisáž výstavy Rytmy – pohyb + světlo. Impulzy futurismu v českém umění pořádané Západočeskou galerií v Plzni. Vyklubalo se z něho divadelní představení.
Zní Debussy….stůl, ve váze kytka, na stole sklenka vína….recitátor a recitátorka s texty v černých deskách….nedělní chvilka poezie. Protésy koňstev šplounaly krajem a smutek rezavých žíní si mozek v dubí spřádal. Na jevišti jsou dva herci (neherci) a žena u klavíru. Nedělní chvilka poezie. Imitace je přesvědčivá. Ten pathos a prázdnota… zároveň….je to k smíchu….podivný pocit v těle diváka. V hledišti někdo zahvízdá. Další dva herci – neherci se derou na jeviště…. „Jděte mi k šípku“….Futuristické divadlo a futuristické umění je projekcí duchovního světa,rytmizovanou jako pohyb v jevištním prostoru…..vtrhávají pyšně na jeviště… „Jevištní plastika,která je prostorovou konstrukcí plastických prvků scénického prostředí, rozvíjí se v jevištní dynamiku…“ Text, text a text…namyšlené futuristické manifesty a zpitvořené nedělní chvilky poezie. Každá strana si hájí TO své… 
Diváci jsou zpočátku zaražení, občas se někdo zasměje, někteří vnitřně zpytují svědomí, že se v textu a futurismu příliš nevyznají. Zvláštní pocit pod kůží, tahleta nedělní chvilka poezie. Divák dostává chuť na víno. Jen malý kluk v hledišti se zachichotá a posléze nezadržitelně rozesměje. Divák dospělák odhodí snahu zmoci to hlavou a nechává se strhnout děním na scéně. Odněkud přibývá herců - neherců. Zní hudba, která neválcuje text a dává představení rytmus. Neherci hrají suverénně. Je cítit síla celé skupiny. Přesvědčivý projev, hra, svoboda, zaujetí. Baví se sami sebou.
V poslední třetině inscenace dochází na hru Král Syrakuský! Oba tábory protivníků se spojují. Hra ve hře začíná…hra ve hře pokračuje. Futuristická, dadaistická, vtipná, absurdní a přesto…. „To už je konec?“….divákova pozornost neupadá, rozumí pod nesrozumitelnou vrstvou slov.
Co říci na závěr? Jak zhodnotit? A doporučit! Nadsázkou, výstředností, zmnožením protikladů a vyloučením logiky a motivace, aby na scéně převládla nepravděpodobnost a absurdita! Divadlo překvapení si klade za úkol rozveselit překvapením – všemi prostředky, předměty, idejemi a kontrasty, které se dosud neobjevily na scéně, pestrým spojením různých obveselení, která jsou pro svou novotu s to vesele otřást lidskou citlivostí.
Čestné uznání:
Kašpárkovi za Děkujeme ti, Kašpárku!
Adéle Behenské za herecký projev
Jitce Soukupové za tvořivou práci s dětmi
