Následující souhrnný text přináší výsledky a hodnocení porotců k jednotlivým výstupům a inscenacím provedeným během festivalu uměleckého přednesu a divadel poezie “POEZIE NA RYNKU 2013” v Klatovech.
Počty účastníků:
I.kategorie: 9
II.kategorie: 10
III.kategorie: 3 (celkem recitátorů 22)
souborů: 8 (tj. 48 lidí)
inscenací: 8 (z toho 6 soutěžní a 2 inspirativní)
účastníků celkem: 70
Porota ve složení:
Renata Vordová, Jakub Doubrava, Marie Nováková, Radka Josková
RECITÁTOŘI
I. kategorie, postoupili:
Tereza Tesařová, text Jana Eyrová / Charlotte Bronteová
Výběr i délka textu mohly budit obavy o výsledek, ale interpretka velmi záhy zaujala pozornost publika. Její usebraný, klidný, tichý projev příznačně modeloval osobnost Jany Eyrové. Jinými slovy: uvěřitelné interpretační pojetí, osobní souznění Terezy s vybraným textem. Kultivovaný přednes, který přes svou jemnost měl vnitřní energii a sílu udržet jeho dramatičnost, tajemství i vnitřní napětí a rozpor hlavní hrdinky bez podpory expresivních dramatických projevů. Text je velmi dobře dramaturgicky upraven (proškrtán).
Jarek Jurečka, text Pelyněk / Ivan Wernish
Jarek začal věcně, čistě, nechával slova dopadnout do ticha i do myslí či srdcí posluchačů. Na jeho mládí překvapivě dospělé pojetí výborného textu, který ale jako by patřil do úst zralého muže. Přesto nezněl strojeně, naučeně, mladostaře ani pateticky. Cit zůstal uvnitř, ale velmi zřetelně a působivě zjevný. Jarek v Klatovech zažil, jak jedno zaškobrtnutí paměti dokáže člověka vyvést z míry. Porota to vnímala jako aktuální indispozici, přes kterou se interpret snažil přenést statečně. Na závěru básně to ale přeci jen bylo znát. Zkušenost. Poslední odstavec (kde se i v samotném textu dozvídáme nové informace, které zpětně rázem promění dosud vyslovené) je potřeba „říkat jinak“. Na přemýšlivém a vnímavém Jarkovi je přijít na to, jak.
Ludmila Ješutová, text Truhlář Kušakov / Daniil Charms
Kratičká povídka, spíše absurdní anekdota, kterou si Lída vybrala, dává prostor k různým pojetím. Zvolila si dramatický, vyprávěcí, vypointovaný a přesný projev a byla za něj pochválena i oceněna. Kultivovaným, vyspělým způsobem interpretace zaujala jak diváky, tak lektorský sbor.
II. kategorie, postoupili:
Eliška Rojíková, text Utkvění času / Karel Čapek
Náročná filosofická báseň v próze Karla Čapka v kultivované, neexhibující interpretaci Elišky Rojíkové byla přednesena s jasným tahem k závěru. O tichu, zvuku a existenci. Zvukomalebný a obrazivý text rytmicky a obrazotvorně interpretován. Jak se ale ukázalo při společné diskusi, obsah textu nebyl pro mnohé srozumitelný.
Tomáš Gold, text O mně / Klus
Tomáš si ke své interpretaci vybral životopis současného písničkáře Tomáše Kluse. Podařilo se mu prostřednictvím textu sdělit i svůj vlastní postoj k tomuto autorovi. Nepoddává se pouze obdivu, ale s jistým příjemným nadhledem vlastně komentuje fenomén a dívčí idol současnosti.
Kateřina Chmelířová, text Kněží / Umberto Eco
Krátký úderný úryvek z románu Umberta Eca v interpretaci Kateřiny Chmelířové zapůsobil v souvislosti s volbou papeže a církevními restitucemi jako velmi pohotový aktuální komentář. Interpretka obratně staví vtipy a pointy textu, cynicky (ale klidně) se ušklíbá nad stavem církve. Otázkou je, jestli by interpretaci neslušela ještě ostřejší manifestační energie. Cenným je především vyjádření jasného osobního názoru skrze text významného současného autora.
Klára Jírovská, text Tři města / Ernest Jandl
Zkušená interpretka zvolila text i formu na hranici poezie a dramatu, recitace a divadla. Báseň Tři města interpretka nastínila na jevišti pomocí rekvizit (cibule, nůž) konflikt mezi třemi městy – třemi slovy. Herecká akce mírně přehlušila význam slov a pointu textu, zároveň ale vtipně konkretizovala Jandlovu nonsensovou báseň. Výkon Kláry Jírovské byl jedním z nejsuverénnějších a nejpropracovanějších.
III. kategorie, postoupili:
Vladimir Benderski, text Jahody / Wallach
Vladimír je velmi zkušeným interpretem s již vlastním stylem práce s texty. Ve vlastním překladu nás seznamuje s výtečným textem izraelské autorky. Vhodně zvolenými prostředky pracuje v promyšlené dramaturgii a dalo by se říci i režii svého vystoupení.
Sue Nguyen, text Na řece / Josef Hejzlar, Taj – Ťun Hejzlarová
Sue je Vietnamka žijící v západních Čechách. Ke své interpretaci si vybrala text čínské autorky též žijící v ČR. Text je vzpomínkou autorky na dětství v nesvobodné zemi. V podání Sue je text velmi sugestivní, i když o jeho literárních kvalitách by se dalo pochybovat. Její vystoupení je tak spíše nahlédnutím do kultury jak autorky, tak interpretky a vyzývá k úvaze o ceně svobody v současném světě.
DIVADLO POEZIE, doporučení k postupu v tomto pořadí:
HOP-HOP, ZUŠ Ostrov - Pětkrát člověk
V představení Pětkrát člověk zkušeného a též dokonale připraveného souboru HOP HOP ze ZUŠ Ostrov byla trefně a adekvátně oživena poezie Ernsta Jandla a jeho celoživotní družky Friederike Mayröckerové. Hravě, invenčně na výši bylo rozehráno několik her, které ač tématicky nesouvisely, tím, že byla skloubena v jeden celek představení, nechala celistvěji nahlédnout na tvorbu a způsob práce autorovy. Autoři inscenace (herci a Irena Konývková) pak vynašli jakýsi nadrámec v podobě životního cyklu člověka, který dává představení jistý řád. Porota i diváci se však shodli na tom, že dochází k jisté dramaturgické disproporci, když vrcholem představení je hra Humanisti. Celá plocha pak končí poměrně dlouhou pasáží jistých citací z počátku hry. Vytvoří se sice jakýsi uzavřený nekončící kruh žití, tato filosofizující nadstavba však už svou formou hry s jazykem a opakujícími se pohybovými vzorci je příliš dlouhá. Nic nového příliš nepřináší. Představení je jinak dobrým a poctivým převedením Jandlova permanentního experimentování a hrou s jazykem (na scéně i s pohybem, tancem a rytmem v mnoha variacích). Velice pregnantně zaznívá ona pro Jandla typická deformace řeči, vytváření zkomolenin, neologismů atd. 
Tímto fragmentováním a destrukcí nejen řeči ale i pohybové složky se v divákovi postupně tvoří jakýsi ucelenější náhled na lidské žití a jeho všechny stránky (kladné- plodivost, tvořivost, dialog a komunikace tak i negativní- touha po moci, násilí a znásilňování, umírání atd.). Lehce zaznívá i odraz nacionalismu v rakouském prostředí. Stylizované kostýmy a hudební složka představení, její režie a střih jsou někdy pomocí, někdy lehce matou.
Problematická je délka a přehlcenost inscenace. Jandlovy hry slouží autorům k představení nekonečného koloběhu lidské existence, konkrétní význam a výklad některých her se ovšem v této montáži vytratil. Použití banální reprodukované hudby je v inscenaci nadmíru zvukomalebného a muzikálního Jandla zbytečné.
Centrální Zádrhel, Strakonice – Drzoun
Soubor Centrální zádrhel ze Strakonic si vzal jako předlohu k dramatizaci povídku Drzoun britského autora E. C. Tubba, píšícího v žánru sci-fi a hororu. Samotné téma je pak trochu mělké v porovnání s provedením a čistým tvarem po všech stránkách, které má možnost divák na jevišti spatřit. Za použití minimálních scénografických prostředků, přesného kostýmování a líčení protagonistů se rozehrává apokalypticky laděný příběh upíra, ghúla a vlkodlaka, kteří živoří a hledají si lidskou potravu (poslední zbytek lidí je zatím shován někde v podzemí).
Do tohoto specifického společenství přichází nová postava, mladý sebevědomý podnikavý Drzoun- také upír. Ten nabourává stereotypy a zaběhané fungování tří existencí. Dochází ke konfliktům a jejich neotřelým řešením. Ve výsledku však jeho motivování není tak veliké, aby rozhýbalo ke konfliktu ostatní. Stále tedy zůstává otázkou kvalita předlohy samé a silná témata, která si vzali autoři zdramatizované povídky za úkol tak nemají dobrou živnou půdu k tomu, aby byla metaforicky vyjádřena.. Trefná stylizace a vskutku vytříbený herecký styl každého z protagonistů je základem k přesnému hereckému jednání a stavění přehledných situací. Vše působí přitom střídmě reálně a věcně. Herci mají velký dialogický talent, na jevišti můžeme pozorovat živou spoluhru, která dobře slouží temné konverzačce.
Divadlo Dagmar - Vladimir Benderski, Karlovy Vary – Tucet
Tucet je název nového ani ne tak představení Vladimira Benderskiho (přestože splňuje všechny parametry) jako spíše jakási mše, scénická meditace, hodinové velice osobní rozjímání nad sebou samým, nad spoluúčastníky nad komunitou utvořeným setkáním. Autorem konceptu a základního textu je Eli Hoz. Ten jediný je neměnný. Děj, obsah i jeho vyznění a provedení je totiž pokaždé jiné, neboť z třiceti šesti anekdotických příběhů napříč náboženstvími a filosofickými směry světa si diváci svobodně volí vždy dvanáct. Ty pak jsou polem pro otevření nitra každého přítomného tomuto losování připomínajícímu princip tarotových karet. Onu hru a jemné vedení Vladimirem Benderskim napříč zenovými koany, židovskými anekdotami či podobenstvími Ježíšovými je rovněž velice citlivě podbarvováno a až šamansky dohlíženo živým hudebníkem. K ruce jsou mu také precizně vlastnoručně vyrobené a ilustrované karty, kniha a papírové vystřihovánky. Interpretace a vyznění jednotlivých podobenství závisí na konkrétních časoprostorových dispozicích a především na divákovi, jemuž je „jeho příběh“ přednesen pevně, kultivovaně, klidně, s dávkou humoru, ale i úctyhodnosti a přísnosti. Vladimir Benderski není sektářem, ale mistrem (v jisté stylizaci), který nás vede k poznání.
Čestná uznání:
Alžbětě Vybíralové – za aktivní intepretaci textu Manon Lescaut
Patriku Stejskalovi – papír za polovinu! textu
Anně Novotné – uznání za otevřenost
Magdě Kaňovské – za suverenitu projevu
Laureát bez postupu: Divadelní sekce Stolní společnosti MHA – za prožití transcendentna
