Oproti předchozím inscenacím, kde hercům kukátko a rekvizitami a kulisami přeplněná scéna sama o sobě brání v pohybu i hereckému projevu, je toto představení založeno na opravdové herecké virtuozitě, loutkářské pohotovosti a vypracovaných charakterech (zahrnujících jak specifický pohyb té či oné loutky tak adekvátní hlasový projev). Spojení jednotlivých loutek s odkrytými vodiči pak jen podtrhuje přirozenost a samozřejmost projevu. Text sloužící jako předloha sám je vtipný a dobře vystavěný k pointám. Na prázdném prkenném jevišti (kde se použije jen trůn a dva ploché keře za celé představení) se pak mění čisté mizanscény střídající choreografie písní, podpořených a čistě propojených živou hrou na akordeon, která jednoduchost ale účelnost celého kusu jen podtrhuje. Otázkou zůstávají některé přestavby a vstupy do scén, jinde jsou ale vtipně a se samozřejmostí brány do hry. Představení celé má švih a nenucené kouzlo tradičního pojetí loutkového divadla marionet.
